Schopnost najít rovnováhu mezi odolností, ekonomikou a dlouhodobým rozvojem rozhoduje o tom, zda bude energetika oporou podnikání, nebo jeho slabým místem.
Ještě před několika lety považovala většina firem dostupnou energii za samozřejmost. Elektřina byla v zásuvce, plyn v potrubí a hlavním tématem zůstávala cena. Události po roce 2022 tuto jistotu zásadně narušily. Cenové výkyvy, nejistota dodávek a geopolitická rizika ukázaly, jak rychle se může energie z běžné provozní položky změnit ve faktor, který omezuje výrobu, zvyšuje náklady nebo ohrožuje fungování celého podniku.
Firmy proto začaly hledat alternativní zdroje, častěji uvažovat o vlastní výrobě a přehodnocovat svou závislost na jednotlivých komoditách. Část z nich reagovala omezením výroby, jiná promítla vyšší náklady do cen. Ani jedna cesta ale není univerzálním samospásným řešením. Podnik, který je na podobné situace připravený, dokáže změny zvládnout bez zásadních zásahů do provozu a bez krizových rozhodnutí pod časovým tlakem.
Energetická bezpečnost se proto nedá zredukovat na otázku, za kolik firma energii nakoupí. Stejně tak ji nelze automaticky ztotožnit s maximální soběstačností. Smyslem není uzavřít podnik do energeticky izolované schránky. Cílem je omezit závislost tam, kde představuje skutečné riziko, a připravit provoz na situace, které mohou mít zásadní ekonomické dopady.
Bezpečnost má dva časové horizonty
Energetickou bezpečnost je užitečné rozdělit do dvou rovin. Krátkodobá chrání provoz před okamžitými výpadky, blackoutem, náhlým zvýšením ceny nebo krátkodobým nesouladem mezi výrobou a spotřebou. Jejím cílem je překlenout kritické hodiny a zabránit škodě, jejíž rozsah může mnohonásobně převýšit cenu samotné energie.
Dlouhodobá bezpečnost souvisí s odolností celého energetického systému. Opírá se o diverzifikaci zdrojů, vhodnou kombinaci komodit, lokální výrobu, flexibilitu a schopnost přizpůsobovat provoz měnícím se podmínkám. Neznamená však úplnou nezávislost na síti nebo okolním trhu. Ta by byla u řady podniků investičně neúměrná. Energetická bezpečnost se totiž nedá posuzovat odděleně od fungování celého podniku a trhu, na kterém působí. Smyslem není připravit se na každou myslitelnou krizovou situaci, ale zajistit takovou úroveň odolnosti, která odpovídá skutečným potřebám provozu. Firmy dnes nepotřebují být soběstačné za každou cenu. Potřebují být připravené a vědět, jak dlouho a v jakém rozsahu musí kritické části provozu udržet v chodu.
Samostatnou, ale stále významnější součástí energetické bezpečnosti je kybernetická bezpečnost. Rostoucí digitalizace energetických systémů spolu s hybridními válkami a narůstajícími hrozbami kybernetických útoků i úniků dat kladou stále vyšší nároky na zabezpečení dat, řídicích systémů i samotný výběr technologií a partnerů pro jejich provoz a servis. Jde o rozsáhlou problematiku, které se budeme podrobněji věnovat v některém z dalších článků. Už dnes je ale zřejmé, že bez kybernetické bezpečnosti nelze o dlouhodobě odolné energetice uvažovat.
Nechránit všechno, ale to podstatné
Výpadek energie nemá v každém provozu stejný dopad. Některý proces lze na několik hodin odstavit a následně znovu spustit bez zásadní ztráty. Jinde krátké přerušení vyřadí výrobní linku, znehodnotí rozpracovanou zakázku nebo způsobí škodu v milionech korun.
V potravinářském provozu nemusí být kritické, když sena chvíli zastaví přečerpávání mezi nádržemi. Zásadní problém ale nastává ve chvíli, kdy přestane fungovat chlazení a začne se znehodnocovat uskladněná produkce. Stejně tak může několikahodinový blackout znamenat mnohem víc než cenu neodebrané elektřiny. Do skutečné ztráty vstupuje poškozený materiál, přerušená výroba, složitý náběh technologie i nesplněné dodávky zákazníkům.
Návrh zabezpečení proto musí začínat rozlišením kritických a méně podstatných částí provozu. Teprve potom lze určit, zda dává smysl bateriové úložiště, záložní zdroj, lokální výroba elektřiny, diverzifikace paliv nebo jiné opatření. Komplexnost systému musí odpovídat možné škodě nebo ušlému zisku. Jinak může firma vynaložit prostředky i tam, kde vyšší zabezpečení nepřinese odpovídající přínos. Dobře zpracovaná energetická koncepce pro firmu nebo teplárnu přitom u jednotlivých opatření stanoví jejich základní parametry a vytváří podklad pro navazující projektovou přípravu. Díky tomu může investor jednotlivé investice včas plánovat a současně vyhodnotit možnosti čerpání dotační podpory na energetické úspory nebo obnovitelné zdroje energie. Právě parametry navržených opatření pomáhají určit, zda a jakou dotační podporu je možné pro konkrétní projekt využít, a podle toho nastavit další postup.
PINKO: soběstačnost nebyla jediným cílem
Právě hledání optimální energetické odolnosti bylo jedním z hlavních témat spolupráce se společností PINKO, výrobcem mražených mléčných produktů a zmrzlin. Energetika areálu vycházela ze standardního uspořádání základních technologií pro výrobu tepla a chladu, doplněných o výrobu z fotovoltaické elektrárny. Potřebné teplo zajišťovaly zdroje na zemní plyn, zatímco výroba chladu byla závislá na elektřině. Původní zadání směřovalo k co nejvyšší energetické soběstačnosti a schopnosti pokračovat v provozu i při rozsáhlejším výpadku dodávek.
Na první pohled je takový požadavek pochopitelný. Chlazení je pro tento typ výroby kritické a jeho přerušení může vést ke znehodnocení produkce i zásob. Plná energetická soběstačnost by však vyžadovala rozsáhlé investice, jejichž ekonomický přínos by neodpovídal pravděpodobnosti ani dopadu všech uvažovaných scénářů.
Cílem se proto nestala nezávislost za každou cenu, ale vyvážený stav. Návrh propojil dvě základní roviny: úsporu energie a zvýšení provozní odolnosti. Posuzovali jsme možnosti vzájemného využití energetických toků, zapojení obnovitelných zdrojů pro přímou spotřebu, postupnou modernizaci technologií pro výrobu tepla a chladu i doplnění záložního zdroje pro části provozu, u nichž by výpadek mohl způsobit největší škody.
Koncepce zároveň počítala s tím, že stávající technologie budou nahrazovány postupně v okamžiku jejich přirozené obnovy. Bezpečnostní prvky se tak mohly začlenit do systému od počátku, aniž by bylo nutné okamžitě měnit celé energetické hospodářství. Navržená opatření byla současně posuzována z hlediska návratnosti tak, aby investiční horizont nepřekračoval předpokládanou životnost technologií.
Původní koncepce dnes zároveň tvoří základ pro další etapu rozvoje společnosti PINKO. Výrobní areál se má kapacitně rozšířit a nové řešení energetiky vychází z principů nastavených už v první studii. Koncepce se tak nestala jednorázovým výstupem, ale rámcem pro navazující investice a budoucí podobu celého provozu.
REFERENČNÍ PROJEKT: Energetická koncepce a návrh nových zdrojů pro výrobní areál PINKO
Bezpečnost jako pojištění provozu
Ne všechna opatření zaměřená na energetickou bezpečnost lze posuzovat běžnou návratností. Záložní zdroj nebo kapacita baterie vyhrazená pro blackout fungují podobně jako pojištění. Firma si je nepořizuje proto, aby na nich primárně vydělala, ale aby předešla situaci s výrazně vyššími finančními dopady.
Takové zabezpečení přesto nemusí představovat pouze výdaj. Vhodně navržený zdroj může během běžného provozu snižovat náklady, pracovat s flexibilitou nebo vytvářet dodatečný příjem, a současně zůstat k dispozici pro krizovou situaci. Ekonomika a bezpečnost se proto nemusejí vylučovat. Podstatné je správně nastavit priority a nevyčerpat kapacitu, která má provoz chránit, právě ve chvíli, kdy ji potřebuje nejvíc.
Stejný princip platí i pro úspory. Nejlepší energie je ta, kterou firma vůbec nemusí nakoupit. Každá snížená spotřeba omezuje závislost na trhu, snižuje dopad cenových výkyvů a zmenšuje výkon zdrojů, které je potřeba vybudovat nebo zajistit. Úspora proto není jen ekonomickým opatřením. Je také jedním ze základních prvků energetické odolnosti.
Připravenost je víc než soběstačnost
Události posledních let ukázaly, že geopolitické a cenové výkyvy nejsou uzavřenou kapitolou. Mohou zasáhnout jinou komoditu, jinou část dodavatelského řetězce nebo jiný typ provozu, jejich princip ale zůstává stejný: nejzranitelnější je vždy místo, na kterém je organizace plně závislá a nemá pro něj připravenou alternativu.
Energetická bezpečnost proto není stav, kterého firma jednou dosáhne. Je to průběžný proces řízení technologií, investic i rizik podle toho, jak se mění provoz a okolní prostředí. Nevyžaduje mít vlastní řešení pro každý myslitelný scénář. Vyžaduje porozumět situacím, které mohou výrobu skutečně ohrozit, odhadnout jejich dopady a nastavit takovou míru ochrany, která je ekonomicky obhajitelná. Skutečnou výhodou totiž není schopnost fungovat bez okolního světa. Je jí připravenost udržet v chodu to, na čem podnik skutečně stojí – i ve chvíli, kdy energie přestane být samozřejmostí.