Rozhodují provozní náklady, životnost technologie, způsob jejího využití, dostupný příkon, bezpečnost dodávek i plány dalšího rozvoje firmy. Řešení, které dnes vychází jako nejlevnější, tak může být z dlouhodobého pohledu velmi drahé. A investice s delší návratností může naopak dávat dobrý ekonomický smysl.
Právě proto se na energetiku nedá dívat jen optikou dnešních cen. Dobré rozhodnutí musí počítat nejen se současným provozem, ale i s tím, co bude firma od své energetiky potřebovat v budoucnu. A to je podle mě skutečný smysl energetické strategie firmy.
Kolik stojí levnější varianta?
Pořizovací cena je jen jednou částí ekonomiky energetické investice. Investiční náklady (CAPEX) proto musíme posuzovat společně s budoucími provozními náklady (OPEX), životností zařízení a podmínkami, ve kterých bude skutečně pracovat. Vyšší počáteční investice může znamenat nižší náklady na provoz, zatímco levnější technologie může během své životnosti vyjít podstatně dráž.
Technologie s životností patnáct let a návratností třicet let zpravidla ekonomický smysl nedává. To ale neznamená, že nejkratší návratnost musí být vždy správnou volbou. Delší návratnost může být obhajitelná například tehdy, pokud investice zvýší bezpečnost provozu, umožní další rozvoj firmy nebo vyřeší technické omezení, které jinou cestou odstranit nelze.
Typickým příkladem je dostupný příkon. Pokud firma potřebuje růst, ale v dané lokalitě není možné potřebný příkon zajistit, nejde už jen o návratnost konkrétní technologie. Do hodnocení je potřeba zahrnout i to, zda zvolené řešení umožní firmě plánovaný rozvoj vůbec uskutečnit.
Dnešní investice očima roku 2040
Ekonomiku investice proto neurčují jen její provozní náklady a návratnost, ale také to, k jakému řešení se firma na další roky zaváže. Představme si provoz, kterému dosluhuje zdroj tepla. Nejjednodušší může být nahradit ho stejnou technologií. Firma ji zná, investice vychází příznivě a není potřeba výrazně měnit celý systém. Jenže nový zdroj tu bude dalších patnáct nebo dvacet let.
Při podobném rozhodování proto doporučuji podívat se na investici s delším časovým horizontem: Obstojí naše dnešní rozhodnutí i v roce 2040? Nejde o to předpovědět budoucnost. Jde o to vzít v úvahu vývoj, který je patrný už dnes. Energetika směřuje k vyšší elektrifikaci a s rostoucím podílem proměnlivých zdrojů roste význam řízení, flexibility a práce s daty. Dlouhodobá investice by proto neměla firmě zbytečně omezit možnosti, jak na tyto změny reagovat.
Stejný princip platí i pro dotace. Mohou pomoci vyrovnat vyšší počáteční náklady dlouhodobě perspektivnějšího řešení. Neměly by ale rozhodovat o volbě technologie, která by bez podpory ekonomicky nebo provozně neobstála.
Volvo Trucks: když návratnost není jediným kritériem
Právě kombinace ekonomiky, dlouhodobých plánů a technických možností hrála zásadní roli také v energetické koncepci, kterou jsme zpracovali pro výrobní a servisní areál společnosti Volvo Trucks v Nýřanech. Zadání bylo ambiciózní: maximálně využít obnovitelné zdroje, úplně omezit fosilní paliva v energetice areálu a současně vytvořit podmínky pro nabíjení elektrických nákladních vozidel.
Zásadním technickým omezením byl dostupný elektrický příkon. Elektrifikace vytápění společně s nabíjením elektrokamionů významně měnila požadavky na energetickou infrastrukturu areálu. Potřebovali jsme proto určit, co je v podmínkách konkrétní lokality skutečně proveditelné.
Posoudili jsme stávající vytápění, možnosti změny zdrojů tepla a podmínky pro efektivní využití tepelných čerpadel. Nezávisle jsme prověřili také návrh fotovoltaické elektrárny, využitelnost vyrobené elektřiny, velikost bateriového úložiště a ekonomiku investice.
Vznikl tak návrh dalšího rozvoje energetiky areálu, který zohlednil jeho potenciál i technické limity a stanovil reálné možnosti další elektrifikace. Koncepce následně sloužila jako podklad pro rozhodování zahraničního vedení Volvo Trucks o dalších investicích.
REFERENČNÍ PROJEKT: Energetická koncepce pro areál Volvo Trucks v Nýřanech
Dobrý projekt musí obstát i před bankou
Dlouhodobou ekonomiku investice neposuzuje jen samotná firma. Pokud projekt potřebuje externí financování, musí jeho předpoklady obstát také před bankou. A té už nestačí vědět, kolik technologie stojí.
U energetických projektů se posuzuje očekávaný provoz, reálnost ekonomického modelu a rozpočtu, připravenost projektu, povolovací procesy, možnosti připojení i další rizika. Typickým příkladem jsou bateriová úložiště. Investor musí doložit nejen technické parametry zařízení, ale také to, na čem bude projekt ekonomicky stát a zda předpokládané výnosy odpovídají reálným podmínkám trhu. A s ohledem na velmi vysokou dynamiku změny energetiky je důkladná analýza a plánování klíčové.
S podobným posuzováním se setkáváme i z druhé strany – jako schválený externí technický poradce České spořitelny. U projektů, pro které investoři žádají o financování, nezávisle prověřujeme jejich technickou připravenost, úplnost, klíčová rizika i reálnost předpokladů, na nichž je investiční záměr postavený. Nejde přitom o formalitu přidanou k žádosti o úvěr. Technické řešení i ekonomický model musí být natolik dobře připravené, aby mohly být podkladem pro rozhodnutí o financování.
Podobně může špatná příprava ovlivnit možnost využít dotační podporu. Pokud je projekt od začátku nastavený tak, že nesplní klíčové podmínky programu nebo požadavky na udržitelnost, nemusí už později stačit kosmetické úpravy. Kvalita přípravy tak může ovlivnit nejen budoucí provoz, ale už samotnou možnost investici uskutečnit.
Investovat včas neznamená investovat hned
Při rozhodování o energetice se v praxi opakují dva extrémy. Na jedné straně jsou firmy, které se nechají strhnout aktuální technologickou vlnou. Fotovoltaika, baterie, vodík – pokud se o určitém řešení hodně mluví, snadno vznikne pocit, že právě ono nesmí v investičním plánu chybět. Na druhé straně jsou firmy, které čekají. Na nižší cenu, lepší technologii, výhodnější dotaci nebo jistotu, že nastal ten správný okamžik.
První přístup může vést k investici, která neodpovídá skutečným potřebám provozu. Druhý k tomu, že firma vhodný okamžik pro změnu propásne. V energetice přitom není nutné čekat na stoprocentně vyřešený cílový stav. Paretův princip lze uplatnit i při plánování investic: pokud dokážeme kvalifikovaně rozhodnout o klíčových 80 procentech řešení, nemásmysl odkládat celý projekt jen proto, že u zbývající části ještě nemáme všechny odpovědi.
Dlouhé čekání má navíc méně nápadný důsledek: firma si na postupně se zhoršující podmínky zvyká. O něco vyšší náklady ještě unese. Menší rezerva příkonu zatím neomezuje provoz. Stárnoucí zdroj ještě funguje. Investici lze odložit o další rok. Jednotlivě se nic z toho nemusí zdát kritické. Jenže problémy se postupně sčítají a s každým dalším odkladem ubývá možností, jak je řešit. A přesně tak se v energetice vaří žába –pomalu, po malých krocích a dlouho bez pocitu, že je potřeba něco zásadně změnit.
Energetika není zboží do výdejního boxu
Ztracený čas se v energetice nedá jednoduše dohnat. Mezi rozhodnutím a fungující technologií mohou být roky přípravy, projektování, povolování a realizace. Energetický zdroj nebo novou infrastrukturu zkrátka dnes neobjednáte, abyste je zítra začali využívat.
Rozhodnutí může padnout dnes, první investice za rok, další za tři. Změna může probíhat postupně. Podstatné je vědět, které kroky je potřeba udělat včas, aby si firma zachovala prostor pro ty následující.
Dobrá energetická strategie neříká firmě, co přesně se stane za dvacet let. Dává jí dostatečný předstih, aby o své energetice mohla rozhodovat sama – a ne až ve chvíli, kdy jí podmínky začnou diktovat, co ještě vůbec může udělat.
Jan Hanus
generální ředitel ORGREZ ECO