Uvedl jste, že předchozí vlády prováhaly čas na stavbu nových jaderných bloků a odborníci, kterým bylo před deseti lety do padesáti let, jsou teď před důchodem. Reaktory v Dukovanech se mají začít stavět v roce 2029,stihneme do té doby připravit dost lidí, kteří to zvládnou?
Prováhali jsme čas v tom ohledu, že jsme tehdy měli připravený tým odborníků na výstavbu jaderných elektráren. Na druhou stranu bychom neměli podceňovat, co máme teď. Tedy technické školství a mnoho technických odborníků s provozní praxí. Když se zaměříme na postkomunistické země, podívejte se, kde se udržel a rozvíjel automobilový průmysl. Do Škody Auto vstoupili Němci a naučili nás například jak se reálně řídí kvalita výroby, a teď je to jedna z nejúspěšnějších automobilek na světě. V České republice máme technickou historii už od doby Kolbena, Daňka a Škodových závodů.
Raději bych byl, kdyby se tendr podepsal v roce 2013 a ne až teď, ale hlavní je, že nakonec podepsán byl. Pořád máme personál, technickou inteligenci, dozor, výzkumnou základnu, která je schopná se velice aktivně podílet nejen na výstavbě, ale i na provozování a modifikacích jaderných elektráren.
Soutěže se účastnili tři zájemci, z nich severoamerický Westinghouse nakonec nabídku nepodal. Myslíte, že to bylo tím, že měl připravenou dohodu s vítězem, jihokorejskou KHNP o podílu na stavbě?
Každá společnost má potenciál, kolik bloků může souběžně stavět. A Westinghouse toho měl dle mého názoru rozpracovaného hodně. Zhodnotil své možnosti poté, co dokončil dohodu s Polskem na stavbu tří jaderných bloků. Navíc bloky, z kterých vychází korejská strana, vychází z AP1000 od Westinghouse, který je zdokonalený, modifikovaný. Westinghouse se na stavbě bude stejně podílet, možná ohledně paliva nebo systému kontroly a řízení. Dohoda mezi Westinghouse a korejskou stranou jednou přijít musela.
A jak hodnotíte samotný výběr KHNP, která porazila francouzskou EDF?
Obě firmy to umí. Samozřejmě to bylo otázkou nejen techniky, ale i ceny, a výběrových kritérií, a vyšlo z toho lépe KHNP. Berme to jako fakt, a naučme se s KHNP pracovat. A oni se zase musí naučit pracovat s námi.
Když si podíváme na cenu, kterou jste zmiňoval, má být něco přes 400 miliard korun za dva bloky. Někteří to ale zpochybňují, podaří se ji dodržet?
Jsem v energetice třicet let. Když jsem začínal, někteří finanční analytici říkali, ať odstavíme dva bloky Dukovan, protože se nevyplatí je provozovat. Pak přišli další analytici s tím, že Temelín se vůbec nevyplatí stavět a zaplatit za dva bloky sto miliard je nesmyslně vysoká částka. Nyní se asi ke svým prognózám, které s jistotou tvrdili, hlásit asi nebudou.
Jádro je strategická dlouhodobá investice. Jestli někdo ví, jaké budou ceny a dostupnost primárních surovin za padesát let, tak má funkční křišťálovou kouli nebo si prostě jen vymýšlí. Na základě toho, co známe, je hodnocení, zda se něco vyplatí nebo ne, věštění z křišťálové koule a vůbec bych tomu nevěnoval pozornost.
Strategická investice se nepočítá jako ta standardní s návratností patnáct let. Samozřejmě jsou tu investoři, kteří investují do ČEZ proto, aby měli návratnost sedm nebo patnáct let, a těm se nemusí líbit investice s delší dobou návratnosti. Proto se do toho musel zapojit stát.
A co opce na další dva bloky v Temelíně, měla by ji vláda využít?
Máme před sebou dekarbonizaci teplárenství, částečně přes plyn, ale po roce 2050 to musí jít přes elektřinu a plyn bude postupně ustupovat. Dále zde je trend elektromobility, který dříve či později zvýší spotřebu a nemluvím ani o nástupu AI a nutnosti budování masivního výpočetního výkonu a datových center. Spotřeba elektřiny prostě výrazně poroste. A nové bloky v Dukovanech jen nahradí ty, které jsou nyní v provozu.
Polovinu výroby máme z uhlí, překlopíme ji na plyn a časem bude nutné elektřinu vyrábět z jiného zdroje. A v danou chvíli se nám jako nejvhodnější technologie jeví jádro. Bavíme se o třech až šesti gigawattech instalovaného výkonu minimálně. Bavíme se o horizontu roku 2050. (to odpovídá třem až šesti stávajícím blokům v Temelíně - pozn. red.)
Co říkáte na blackout ve Španělsku z první poloviny roku?
To, co se stalo ve Španělsku, se může opakovat. Postupně se ukazuje, že když není v síti dostatečný podíl točivých strojů, tedy roztočených turbín a ještě umístěných ve správném místě sítě, tato ztratí svoji flexibilitu, schopnost reagovat na výkyvy, zvyšuje se riziko jejího rozpadu. Omlouvám se odborníkům za takové zjednodušení. Točivé stroje, tedy turbíny, budou do budoucna tvořit jaderné nebo plynové elektrárny, které budou držet síť v režimu, který není přehnaně senzibilní na výkyvy v síti a brání jejímu rozpadu. To jsou fyzikální zákony, těm se musíme podřídit.
Co v této souvislosti říkáte na Německo, které všechny jaderné bloky odstavilo? Je možné, že je znovu zprovozní?
Velice těžko. Jde o dostupnost personálu. V letech 2004 až 2006 v Dukovanech jsme měli problém s náborem personálu, protože studovat energetiku a ještě tu jadernou, nebylo úplně sexy. Říkalo se, že Temelín je dostavěný, Dukovany dožijí a kdo ví, co bude dál.
Pak jsme začali intenzivně komunikovat budoucnost jádra a energetiky, vyhlásili jsme například pro Dukovany program dlouhodobého provozování (long term operation program) a studenti se ze středních škol postupně začali hlásit na techniku, prostě na obory s budoucností. Teď se ukazuje, že dobře udělali. V Německu to ale teď sexy není, na energetice tam skoro nikdo nestuduje a ztrácí se jim kompetence. Obnovení provozu bloků je technicky možné, ale nemají personál.
Energetika je běh na dlouhou trať, jádro je maraton, klasická energetika půlmaraton a vodní energetika styl života, a tomu musí odpovídat i práce s personálem. Fakt je ten, že energetika je základ fungování každé ekonomiky a probíhají v ní zásadní technologické změny. Něco jako v telekomunikacích v devadesátých letech. Takže za mne má rozhodně budoucí směřování svého vzdělání do energetiky smysl.
Mluví se i o modulárních reaktorech, ČEZ chce stavět první v Temelíně, pak v lokalitách, kdy jsou uhelné elektrárny. Nebojíte se odporu lidí z okolí?
Je to jaderné zařízení a platí pro něj všechny principy na jaderné zařízení beze zbytku, tedy havarijní plánování, fyzická ochrana, jaderná bezpečnost a radiační ochrana.
Jde o to, aby se usnadnilo licencování a provozování, aby mohla vzniknout řada reaktorů, což sníží cenu prvotní investice, náhradních dílů nebo údržby. Nejvíc bych přivítal, kdyby byla na takový reaktor jedna evropská licence. To by byla výhoda.
Na druhou stranu energetika se vyvíjela tak, aby investiční náklady na instalovanou megawatu byly co nejnižší, takže logicky vývoj směřoval od malých elektráren k velkým.
Stejně to probíhá u větrných turbín. Dřív měly v průměru deset metrů, a teď jsou velké jako fotbalové hřiště. Je to proto, aby se snížily investiční náklady na jednotku instalovaného výkonu.
U modulárních reaktorů to lze udělat tak, že se jich vyrobí mnoho, zjednoduší se konstrukce, licencování a jejich umisťování pak může dávat logiku opačný trend snižování instalovaného výkonu. A ano, vždy to bude chtít souhlas veřejnosti.
Česko si narozdíl od Polska nebo Německa v Evropské unii nevyjednalo možnost kapacitních plateb pro uhelné elektrárny. Řešit to má novela energetického zákona Lex Plyn, která umožňuje Energetickému regulačnímu úřadu výrobu nařídit a určit i náhradu, pokud výroba nepokryje náklady. Je to podle vás dostatečné?
Je to náhradní řešení, protože jsme kapacitní platby promeškali. Když chcete v Polsku postavit kogenerační jednotku na plyn a prokážete její účinnost, tak se podle toho odvíjí kapacitní platba a je to mechanismus, který funguje.
U nás to bohužel ministerstvo průmyslu a obchodu nepovažovalo za vhodné, a toto je jen náhradní řešení. Není to standardní řešení, které funguje v EU.
Jaké změny v české energetice bude třeba udělat co nejrychleji a které z dlouhodobějšího hlediska?
Samozřejmě investice do jádra a přechod na plyn. Investice budou třeba i do posílení distribuční a přenosové soustavy. Není to o tom, že nejsou investice technicky připraveny, ale když se podíváte na investiční plány, jsou zdrženy především správními řízeními, soudními průtahy, tím, že to v daném místě lidé nechtějí.
Řešením je důraz na koncentraci správního řízení, to znamená, že připomínky bude možné vznést pouze určitou dobu a musí být relevantní. To se ale pořád nedodržuje a tím je většina akcí pozdržena.
Německo je negativním příkladem, na severu má větrné elektrárny a průmysl na jihu, ale nevybudovalo ani kilometr velmi vysokého napětí a pouští elektřinu přes Polsko a Česko.
Místopředseda ANO a kandidát na ministra průmyslu a obchodu Karel Havlíček hovoří o tom, že chce omezit nebo zrušit dotace na pořízení domácích fotovoltaik nebo tepelných čerpadel třeba v rámci Nové zelené úsporám a evropské peníze využít na posílení přenosových sítí. To má vést k poklesu regulované části ceny a celkových plateb podle něj asi o pětinu. Je to reálné?
Já bych si ho rád poslechl teď po volbách. Pes je zakopaný jinde. Pokud chceme mít uspořádanou energetiku, nabízet flexibilitu a výkon ve fotovoltaice, tak regulovaná cena elektřiny poroste.
Druhou věcí je, jak jsou náklady rozvrstvené. Stanovení poplatků je teď tak trochu komunistické ve smyslu všichni přispívají stejně. Když si postavíte fotovoltaiku na odlehlém místě, dostanete připojení i v zóně, která byla spotřební a nikoliv výrobní, a to vyvolává dodatečné náklady na zajištění stability soustavy. Nicméně platíte stejné náklady za připojení, jako ten, kdo to udělá v průmyslové zóně.
Je to o zásahu do tarifů, do toho, jaké jsou podmínky a kolik platím distribuční a přenosové poplatky, podle toho, jak zatěžuji síť, jaké přináší externality do systému.
Ten, kdo do sítě vnáší dodatečné náklady, by měl platit poměrně víc než ten, který má jen standardní spotřebu. Majitel fotovoltaiky, která vnáší připojením do sítě nerovnoměrnost, by se měl podílet na externalitách, které tam vnáší. A to platí pro všechny zdroje a spotřebiče.
Nejdřív je nutné mít informace o síti, podle toho si udělat její analytiku a říci si, jakby to bylo spravedlivé rozdělit. Bude to hodně složitá odborná diskuze, možná bude dost zpolitizovaná, ale je to směr, kterým se ubírají evropské energetiky.
Už roky se hovoří o tom, že konkurenceschopnost evropských firem je dramaticky ohrožená drahými energiemi, i některé firmy přesouvají výrobu třeba do Spojených států. Když teď má cena energií znovu růst, může to evropský průmysl přežít?
Cena energií je jen jeden z faktorů. Kdo nezkusil otevřít firmu v Americe nebo v Číně, pak narazí na další věci, které ho tam trochu zarazí. Myslím, že nějaký přesun výroby do Ameriky může nastat, ovšem ne kvůli levnějším energiím, ale kvůli vystrašenosti, co bude se cly.
Amerika má obecně nízké ceny energií, protože má svoje naleziště plynu, ale je třeba se podívat na možnosti připojení k distribuční soustavě, a vůbec třeba úroveň elektrifikace jednotlivých států. Pořád zapomínáme, že jde o federaci a nějak tak průměrujeme podmínky v celých spojených státech. Některé státy mají elektřinu levnější, ovšem třeba v New Yorku je zase dražší. Když se podíváte na Texas, tam je zase spousta výrobců, kteří si vyrábí elektřinu sami pro sebe, protože k síti nemají přístup a tudíž mají velice vyvinutý systém distribuovaných zdrojů.
A v Číně?
Měl jsem možnost se tam zúčastnit prověrky stavby nových elektráren a dostal jsem na starosti ekonomiku. V Číně se cena elektřiny tvoří tak, že se sejde zástupce ředitele elektrárny pro věci politické s politickým náčelníkem regionu. Ten řekne, máme naplánované, že tady musíme vybudovat továrnu a bydlení a potřebuji, aby cena elektřiny byla taková, abych to byl schopen zafinancovat. Cena elektřiny v Číně rozhodně není tržní, ale je plánována, rozhodována direktivně.
Uvedl jste, že se budou muset začít chovat jinak i velcí hráči, například továrny budou mít závodní dovolené v zimě, a ne v létě jako doposud...
Cena za distribuci se bude lišit. Pravděpodobně se od dlouhodobějších kontraktů překlopíme spíše na spotový. Změna chování bude muset nastat, ale věřím spíš v trh, to znamená, že ona změna přijde v době, kdy si podnik dopočítá, že se mu to vyplatí.
I v souvislosti s událostmi ve Španělsku se objevily hlasy, že vysoký podíl obnovitelných zdrojích na výrobě je nebezpečný...
Španělsko jer rozlehlejší země než Česko, je z pohledu spotřeby populace jinak koncentrovaná. U nás máme přenosovou i distribuční soustavu hodně robustní a máme zatím logicky rozprostřený podíl točivých zdrojů. Pro mě je to o tom, na kolik ostrovů jsme schopni rozdělit zemi tak, že když se v jednom něco stane, oddělíme ho a zbytek sítě se nerozpadne. Tedy aby byl v každém ostrovu nějaký točivý zdroj, který zajišťuje pružnost soustavy a vstřebá výpadky.
Druhou věcí je, jak je nastavené řízení sítě na to, aby se něco nestalo, a třetí věc, která bývá opomíjená, je v tom, že můžete vybudovat spoustu obnovitelných zdrojů jako fotovoltaiku, ale když budete mít střídače od dvou výrobců, které mají nastavené ochrany a regulační pásmo podobně, a ono to z regulačního pásma vyběhne, tak se naráz všechny zachovají stejně. Říká se tomu odolnost systému proti jednoduché poruše. Všechny fotovoltaiky se zachovají stejně, a pak to padne úplně celé.
Není to o procentech, ale o tom, jak máte zdroje rozdělené v jednotlivých částech distribuční soustavy.
A to všechno souvisí s distribuovanou energetikou, obnovitelnými zdroji, které jsou zatím provozně nevyzkoumány, ale není to nic neřešitelného. Rozhodně se vyplatí „natlačit“ do sítě co nejvíc obnovitelných zdrojů, co síť snese při zachování její stability, protože mají nulové variabilní náklady a nezatěžují životní prostředí.
Čemu se věnuje vaše společnost?
Optimalizaci a ekologizaci energetiky. Dlouhodobě se snažíme spojit odbornou znalost techniky s datovou analytikou. Nakonec nás to vedlo k tomu, že si musíme vybudovat svůj software, takže jsme vytvořili ORGREZ Data, který se bude soustředit nejen na predikční modely, optimalizační modely pro naše zákazníky, ale především na analytiku.
První zakázkou bylo automatizované zpracování ESG dat pro velké zákazníky, kde se z toho dělá velká bublina, ale v podstatě je to jednoduché, protože všechna data máte, jen si je musíte dát do správných kolonek a z toho vygenerovat data pro report.
Udělali jsme platformu Envision, která právě k tomu slouží. Teď provádíme dekarbonizační studii v Bratislavě. Původní představa byla, že budeme posílat dotazníky na všechna bytová družstva s tím, jaké mají plány, ale my jsme to pojali jinak.
Vzali jsme všechny veřejné zdroje od Google Maps přes dotační tituly, protože z nich zjistíte, v jakém katastru má být co hotové z hlediska investic, a pak jsme byli schopni dopočítat reálně ztráty v budově.
Vzali jsme katastrální mapu, která má mnohdy energetické štítky, údaje od slovenského regulátora a od distributorů tepla, a tak jsme složili celou Bratislavu a v podstatě bez toho, abychom poslali jediný dotazník, máme 85 procent dat a jsme schopni začít stavět dekarbonizační strategii Bratislavy. Tedy, co se musí stát, aby v roce 2050 mělo vytápění města minimální uhlíkovou stopu.
Martin Procházka, redaktor, Novinky