Energetika má značný politický náboj

4. pokračování článku Dekarbonizace živelná, nebo řízená?

Adobestock-113661026

Energetika má značný vliv na hospodaření státu, protože ceny a dostupnost energií mohou rozvoj hospodářství podpořit nebo naopak utlumit. Má tedy i značný politický náboj a dle mého by se jí stát měl věnovat stejně jako ostatním nástrojům pro ovlivňování chodu ekonomiky. Měl by se jí však věnovat odlišným způsobem.

Jakákoli opatření národní banky týkající se monetární politiky jsou komentována, kritizována a vede se o nich diskuse. To samé platí v rámci fiskální či rozpočtové politiky. Nicméně energetické politice, která má potenciál daleko dlouhodobějších a strukturálnějších změn v hospodaření státu, se věnuje pozornost spíše výběrově a tématům politicky uchopitelným.

Výsledky změn ve fiskální či rozpočtové politice a opatření v rámci monetární politiky se projeví ještě ve volebním období. Navíc jde o dostatečně popsané mechanismy a diskuse ekonomů se může odkazovat na hodně příkladů z minulosti, diskuse mají politický potenciál a ekonomů a finančníků je nepoměrně víc než energetiků.

Za horizontem volebního období

Energetika je prostě běh na dlouhou trať a navíc svázána fyzikálními zákony. Je politicky obtížně uchopitelná, zejména proto, že jsou dopady rozhodnutí zřetelné až přes několik volebních období a cestou se setkává s celou řadou „fyzikálních nárazníků“. Běh na dlouhou trať není úplně v harmonii s volebním obdobím. Výsledky rozhodnutí, dobrého, chybného se projevují s odstupem času. Ti, kdo je činí, jsou si toho vědomi a nepopulární řešení mnohdy nedělají.

Odstup času je možné prezentovat například na odsíření uhelných elektráren. Bylo to jednoduché. Chcete obchodovat s elektřinou na evropském trhu? Zde jsou pravidla pro vstup na trh a je zde i část ekologická. Pokud by toto rozhodnutí nepadlo, jsou dnes Krušné hory bez lesů a my jsme energetickým ostrovem. Mimochodem v 90. letech šlo o investici peněžně srovnatelnou s cenou dvou bloků Temelína. Jiný příklad – mezinárodní Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu podepsaný v roce 1987, vylučující používání freonů. V roce 2010 se ukončila produkce freonů a v roce 2019 byla pozorována nejmenší ozonová díra od roku 1982. Jednoduchá látka s jednoduchým použitím, výsledek se dostavil cca po 32 letech.

Účelové zpochybňování Green Dealu

Prostě udržet pozornost voličů a vzít si za téma něco, co má pozitivní výsledky daleko za horizontem volebního období, chce více státníky než politiky. Historie si ovšem pamatuje především státníky.

Green Deal, a na něj navazující energetická politika, ovlivní hospodářství státu v horizontu let. Změny by měly být cíleně vysvětlovány, komunikovány a měla by být snaha o konsensus napříč maximem politických stran. Občané nejsou hloupí, nepříjemné věci se musí sdělovat přímo.

A teď to srovnejme s tím, co probíhá kolem Fit for 55 nebo chcete-li, kolem Green Dealu. Mnohem komplexnější dohoda, zasahující do všech odvětví a taky řešící mnohem závažnější problematiku. Její první pozitivní výsledky uvidíme v roce 2060. Bylo dosaženo konsensu nad hlavními směry a náplní na úrovni všech vyspělých států, nejenom evropských.

A co probíhá u nás, jakmile se dostáváme do komunikace nepopulárních opatření? Některé bývalé vládní strany, které byly u schvalování těchto evropských rozhodnutí, naráz v podstatě, dle svého, u ničeho nebyly. Ostatní strany si populisticky nahrávají politické body na zpochybňování Green Dealu. Prostě to téma se hodí. Zpochybňování se děje účelově, výběrově asi podle průzkumů veřejného mínění. Green Deal opravdu není jen o spalovacích motorech a opravdu to není dogma vnucené administrativou Evropské Komise. Pokud by v minulosti probíhala rozhodnutí stejným způsobem, doteď máme Krušné hory bez lesů a emisní faktor CO2 výroby elektrické energie ne 0,37 tCO2/MWh, jak jsme měli v roce 2023, ale zůstal by pravděpodobně na hodnotách někde kolem roku 1990, což je 0,73 tCO2/MWh. 

Potřebujeme politický konsensus

Co chci celým článkem říct. Energetická politika a zásadní rozhodnutí týkající se energetiky opravdu překračují volební období, a tudíž být pro ně měla být nacházena podpora u občanů (jsou nositelé svrchované moci) a následně napříč politickým spektrem. Vím, že je to těžké, ale snad se nad základními prvky strany shodnou a když bude podpora obyvatelstva, tak to i populistům vyjde.

Energetická politika je základním stavebním kamenem hospodářské politiky. Bez transparentní diskuse, komunikace s občany to bude vždy jen deklarace, která nepřekoná jedno volební období.

A pak zde máme výsledky tohoto postupu: zrušený tendr na Temelín (ten první), živelné odpojování uhelných elektráren (nepožádání o kapacitní platby), tři roky trvající proces notifikace podpor pro kogenerační výrobu, provozní podpora fotovoltaických elektráren, nebo zoufalá snaha o množství instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích bez připraveného systému uplatnění jejich výroby u spotřebitelů. A ve finále český Green Deal předložený do vlády o prázdninách, který je spolu s rozšiřováním emisních povolenek zametán pod koberec.

Energetika je opravdu vážná část hospodářství na to, aby se s ní zacházelo bez znalostí a jisté dávky respektu k možným následkům opatření a regulací, co mohou vyvolat nežádoucí konsekvence.

Vladimír Hlavinka, vlastník ORGREZ Group